Dopis Františku Peterkovi k jeho nedožitým 100. narozeninám

Vážený pane Peterko, milý Mistře,

dnes uplynulo přesně jedno století od chvíle, kdy jste se v Praze narodil. Jen tak pro zajímavost – v hlavním městě tehdy po ránu ještě lehce mrzlo, ale přes den už teplota vystoupala až k 7 stupňům Celsia a nebe bylo bez srážek. Narodil jste se tedy do typicky předjarního počasí a do mladého demokratického Československa.

Za následujících čtyřiadevadesát let, která jste pobyl na tomto světě, jste pak prožil tolik, co by jiní potřebovali na životy dva, možná i tři. Jenom prezidentů té naší milované republiky jste zažil celkem deset. A protože se životní příběhy legend mají připomínat, chceme dnes krátce vzpomenout i ten Váš. Už proto, jak rozporuplně, složitě, ale zároveň nadšeně jste ho dokázal naplňovat.

Divadelní a filmoví fanoušci Vám dnes určitě věnují vzpomínku především za bezpočet rolí, jimž jste propůjčil svůj herecký um, dramatický i komediální. Ale byla vůbec herecká profese tím Vaším vysněným povoláním? Nikoli, kumštýřem jste se stal spíš náhodou, možná i trochu proti své vůli. Vaší skutečnou životní vášní byl sport. Především řecko-římský zápas a vzpírání. A Vaším snem touha zúčastnit se olympijských her. Vůle, disciplína, nadšení, vytrvalost i každodenní trénink nakonec k naplnění tohoto snu nestačily. Ale na divadle a ve filmu a televizi všechny tyto osobnostní rysy významně přispěly k tomu, do jakých rolí jste byl obsazován. A jak skvěle jste se jich pokaždé zhostil!

Neměli bychom ale zapomenout ještě na jednu Vaši přednost, velmi umně skrývanou za maskou drsného chlapíka. A sice schopnost přirozené empatie, s níž jste dokázal přijímat život v jeho nejsyrovější podobě. Se všemi vzestupy i pády. Zdá se to jen nám, že jedinců s podobně ryzím přístupem k životu a jeho výzvám v poslední době ubývá? Jako by mizeli všichni ti sympatičtí drsňáci, jimž ale zároveň nechybí pokora i soucit, upřímné slzy i smích. Přesně takové typy, jakým jste býval i Vy.

Jak byste asi vnímal některé z událostí, které nás poslední dobou trápí? Jak byste komentoval všechny ty hříchy na životním prostředí, pandemie a válečné konflikty včetně toho posledního? Zkrátka všechno to, čím si nenapravitelné lidstvo dělá své životy ještě složitějšími, ještě nešťastnějšími. Téměř dokonalou reakcí na to všechno možná může být Vaše kultovní hláška z nezapomenutelné komedie Zítra to roztočíme, drahoušku, kde jste v roli intelektuálně nepříliš zdatného pana Bartáčka glosoval jednu ze situací slovy: „Že váháš, lidská blbost je nevomezená“. Ale třeba se mýlíme. Třeba byste jen pozvednul obočí a zhodnotil ten náš současný svět mnohem přísněji. A mnohem sarkastičtěji. Protože sranda už to tedy moc není.

Vážený pane Peterko, milý Mistře,

žádná slova naživo už od Vás bohužel neuslyšíme, odešel jste nadobro před šesti lety. Ale nepochybně si stále budeme připomínat ta, která nám zachoval třeba celuloidový pásek. A že jste jich za těch pětačtyřicet let svého hereckého angažmá u divadla, filmu a televize zanechal! Na to, že jste se hercem vlastně nikdy stát nechtěl, je ten výsledek opravdu excelentní. Zkrátka: „slušnej oddíl“. Díky za to a hezky Tam to své kulaté výročí oslavte.

Liberec, 17. března 2022

• Všechny články
• Aktuality
• Z úřadu

Co byste neměli vynechat
Užijte si Liberec